Zápisky z prosince 2018

18. prosince 2018

Vzhledem k tomu že jsem si tenhle sešit dneska pořídila, bych sem asi měla něco napsat... Jenže co mám napsat? Tak já zkusím něco vymyslet... co třeba něco o Vánocích?

Vánoce už se blíží a já stále nemám tu správnou uvolněnou vánoční atmosféru. Neustále v sobě zadržuju neskutečný vztek. Jo, pořád mě to štve. A asi mě to nikdy štvát nepřestane... Stane se ze mě nevrlá babička hrozící všem svým starodávným deštníkem. Umřu sama a naštvaná. A až mě budou pohřbívat, bude mít moje mrtvola zkřížené ruce a bude se uraženě odvracet. Pokud mě tedy nenechají zpopelnit, v takovém případě se bude můj popel tvářit pořádně nabručeně a moje urna ještě nabručeněji. Vsadím se, že moje děsně chytré děti jednou vymyslí nějaké pilulky proti vzteku, ale já jim je na protest brát nebudu. Už jsem se rozhodla. Nebudu!

Teď tak přemýšlím, že jsem se celkem odchýlila od původně zamýšleného tématu Vánoc, ale to asi nevadí, aspoň až mě budou pohřbívat, budou vědět, kde ta moje Věčná nevrlost, uraženost, nabručenost, uraženost a tak podobně začaly. To si teprve užijou, až tohle budou číst. Enjoy pozůstalí! :D

19. prosince 2018

A už zase. Chtěla jsem sem napsat něco veselého a možná i trochu poetického, ale už zase jsem nas**ná... seru na to. Jsem nasraná. NASRANÁ. N-A-S-R-A-N-Á!! Já myslím, že snad každý den se tady to slovo objeví. Já fakt budu nasraná i po smrti.. Tak jo, seznamte se, tohle je věčně nasraná Eliška/moje nabručená máma/moje nevrlá bábi/i po kremaci nasraná mrtvola..

...jo, to jsem prostě já. Těší mě. A vy jste?

26. prosince 2018

Nemám ráda hodně lidí a nemám ráda svého ‘milovaného strýčka‘ (bratra mé matky). Na můj vkus je až příliš osobnostně výrazný, sebestředný a očekává, že cokoliv, co řekne je pravda a všichni s ním budou bez výhrad souhlasit. A když má někdo jiný názor, je to strašný problém a nejraději by mu hned nafackoval. (Teď jen upřímně doufám, že jsem právě nepopsala samu sebe..)

Nesnáším takovýhle lidi. -To jsem zjistila včera, když jsme se jako každý rok na První svátek vánoční sešli u nich doma. Mám pocit, že čím jsem starší, tím mi to vadí více a více a více.. Na druhou stranu mám zase více a více ráda svoji babičku. Jako malá jsem ji moc nemusela, jako starší jsem nevěděla o čem si s ní povídat, ale teď Jsem vděčná za každou chvilku s ní. Štědrý večer, který u nás strávila byl krásný a já doufám, že ho u nás stráví i příští rok.

Jinak si myslím, že nejkrásnější dárek letošních Vánoc jsem dostala od svojí kamarádky (Paní Vdepkáchsetopící). To, že mi odpustila a stále se se mnou baví je opravdu neuvěřitelné a já mám chuť ji teď znovu obejmout a už ji nikdy nepustit! Tak šťastný a veselý! (já vím, že je to opožděný.. :D)